9. Společně strávená noc

10. květen 2012 | 10.08 |

Minule jsme skončili u toho, jak ke mně V měla přijet přespat. Jen tak, z kamarádství.

Uvařil jsem, připravil pochutiny a vybral film. Kdo zná Walk the line, tak ví, že je tam dostatek dramatu i romantika, podle mě dokonalý balanc na pseudorande.

Film skončil. Nutno podotknout, že po celou dobu jeho sledování jsem myslel na V vedle sebe. Na to jak je blízko, a přitom tak daleko. Naše chloupky na rukou se mohly dotýkat. Ale naše těla... kdepak.

Po skončení filmu jsme se odebrali do hajan. Ona spala u mě já si rozložil gauč v obýváku. Kdy jsem vešel do svého pokoje, abych jí dal dobrou noc, opájela mě vůně jejích parfému. Je to prostě tak – jakmile dívka otevře své zavazadlo, vyvalí se z něj vůně.

Dal jsem ji "ze srandy" pusu na čelo, jakože na dobrou noc. Ona si mě ale poté trochu přitáhla a dala mi rychlou pusu na pusu. A pak si zalezla pod deku. Nějak jsem to neřešil (tedy, na venek jsem to neřešil, uvnitř to vřelo) a šel jsem na pc do ložnice k rodičům, kde jsem napsal "povídku" na téma, které jsem tenkrát zažíval. Tak blízko a přitom tak daleko.

Za chvíli jsem si šel lehnout, ale spát jsem nemohl. Když jsem zaslechl vrznutí dveří od mého pokoje, zastavilo se mi srdce. Vešla do obýváku s peřinou v ruce a zeptala se: "Spíš?"

Když zjistila, že ne, vlezla si ke mně do postele. Beze slova, prostě si tam lehla.

"Nechci tam bejt sama," řekla nakonec.

A já mlčel.

"Jako tenkrát na táboře," řekla ještě. Možná usnula vzápětí, možná až za pár minut. Ale já byl jako na trní. Dneska nechápu, jak jsem to vydržel. Ležet vedle ní. Cítit její vůni, její teplo. Jenom to, jak jsem se jí dotýkal hřbetem ruky, mi způsobovalo návaly krve v rozkroku.

Milosrdný spánek se nakonec dostavil a já se probudil jako první. Potichu jsem se snažil udělat snídani, ale přece jen se vzbudila. Byla krásná. Pamatuju si to dodneška.

Když ten den odjela, měl jsem tu největší depresi v životě – alespoň do té doby. A víte, co znamená v pubertálním slovníku slovo deprese – smutek.

Ten večer jsem spal pod dekou, pod kterou spala ona. Nestyděl jsem se za to tenkrát a dnes taky ne. Prostě z ní byla cítit její vůně a já ji fetoval jako Kurt Cobain koks.

V byla velkou kapitolou mého dospívání. Myslím, že mě to hodně ovlivnilo. Nikdy jsem se v přítomnosti dívek necítil žádaný a časem jsem se vzdal naděje, že někdy potkám nějakou, která se mnou bude chtít chodit, spát se mnou, nebo mě dokonce milovat.

Teď si myslím, že V byla mrcha. Musela to na mě poznat a nechala mě v tom klidně koupat. Kdyby mě poslala do háje, ušetřili bychom si plno starostí.

Konec pseudovztahu mezi mnou a V měl totiž poměrně dramatické finále. Netřeba říct, že vám o něm napíšu až někdy příště.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře