2. První láska

13. duben 2012 | 09.26 |

Možná nebylo nejšťastnější začít prvním sexem. Když si to teď s odstupem po sobě čtu, napadá mě, že v té historce vypadám jako nadrženec, kterému jde jen o jedno.

Tak to nebylo. Já skutečně toužil po vztahu. Proto teď odvyprávím krátký příběh o mé první "opravdové" lásce.

Ta úplně první byla ve školce. Spolužačka Janička byla hezounká a celou základní školu si držela status "největší kočka ročníku". Ve školce jsme spolu chodili ruku v ruce a dávali si pusinky na pískovišti.

Pak přišla základní škola a takovéto "chození" ve třetí či v páté třídě.
Jenomže v osmé třídě přišel průlom. Tehdy jsem se poprvé zamiloval takovým tím nejpubertálnějším stylem. Motýlci v břiše, sucho v krku, poblouznění... dneska už je člověk mnohem racionálnější a je to trochu škoda.

Každopádně tahle moje spolužačka ze základky nebyla hezká. Spíše měla takový klučičí look, rozhodně nebyla sexy, nenosila sukně a měla pár kilo navíc. Ale líbila se mi. Dostala ode mě dárek k narozeninám, posílal jsem jí psaníčka a tak.
Pokud si vzpomínám dobře, tak tenkrát jsem na ni nemyslel jako na objekt touhy. Dodnes si myslím, že ona zamilovanost byla čistě platonického rázu. Ale bral jsem to velice vážně.

Vzpomínám si, jak mě ranilo, když začalo chodit se spolužákem z druhé třídy. Velice nepříjemné, když je člověk musel sledovat, jak se procházejí po chodbách a líbají se.
Uběhl rok. Rok docela velké agonie, kdy jsem byl zamilovaný pořád do té samé spolužačky, která se cicmala se svým klukem na chodbách.

Menší rozptýlení přinesla menší erotická epizoda, o které snad napíšu někdy jindy – na to, že mi bylo 14, byla skutečně erotická. Ale i tak jsem trpěl, když jsem zamilovaný myslel na zadanou spolužačku.

Představoval jsem si miliony scénářů, jak se dáme dohromady a  jak "potrestám" onoho kluka, že si s ní dovolil chodit. Skutečná rána pro mě byla, když se po škole rozneslo, že spolu spali. Tenkrát jsem tomu nemohl uvěřit – jemu patnáct bylo, ale jí ještě ne. Byl jsem pohoršen. (Pokud toto čte mladší generace, tak vězte, že právě ta moje generace byla poslední slušná a nezkažená).
Nevím, jestli to byla fáma nebo pravda. Dodnes se s tou spolužačkou vídám, ale nějak mě nikdy nenapadlo se zeptat.

Inu, končila základní škola a já si řekl "buď teď, nebo nikdy". A v těch patnácti letech jsem poprvé (a naposledy takhle pateticky) vyznal někomu lásku.
Šla na autobus, tak jsem ji doběhl s tím, že jí chci něco říct. A řekl jsem "Miluju tě a doufám, že budeš šťastná."
Ano, skutečně jsem byl takhle patetický. Usmála se a objala mě. A to bylo vše, po čem jsem toužil, protože mi bylo jasné, že více nedostanu.
Vyrazil jsem tedy domů.

A teď mě napadlo, že jak tahle historka, tak i ta minulá se odehrála na konci školy... zajímavé.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: 2. První láska bitita®pise.cz 19. 04. 2012 - 18:33
RE: 2. První láska mujzivot 20. 04. 2012 - 11:25
RE(2x): 2. První láska bitita®pise.cz 20. 04. 2012 - 14:33
RE(3x): 2. První láska mujzivot 24. 04. 2012 - 11:07
RE(4x): 2. První láska bitita®pise.cz 07. 05. 2012 - 11:56
RE: 2. První láska mana 21. 05. 2012 - 14:01