4. Červená a žlutá

23. duben 2012 | 08.05 |


Tábor v mých šestnácti byl zlomový. Byl jsem tehdy zamilovaný do dívky, které zde říkám V. Byla to veselá a hezká dívka a já do ní byl prostě blázen.

Tak jako tábor minulý, i tento jsem se hodně bavil právě s V. Rozuměli jsme si. Ne jako pár, ale jako kamarádi. Mé věčné prokletí bylo opět tady.


Z mladické nerozvážnosti jsme se jednou dohodli, že se večer vypaříme z tábora a projdeme se po lese. Teď to možná zní nelogicky, ale tehdy nebylo většího vzrušení než porušit jakékoli předpisy a zákazy. Což opuštění tábora v noci jednoznačně bylo.


V noci jsme tedy po společné hlídce vyrazili. Procházeli jsme se a povídali si, bylo to úžasné. Po celou dobu jsem přemýšlel, jestli ji mám chytnout za ruku, ale nakonec jsem to neudělal.

Pak začalo pršet. Byl to malý deštík, ale nakonec se rozmohl a byli jsme mokří jako myši.


Doběhli jsme zpátky do tábora a protože byl její stan blíž, zapluli jsme právě do něj. Bylo to deštivé léto a u ní ve stanu už nějaké oblečení viselo. Byla ve stanu sama, protože ten rok dorazila později. Jaké štěstí pro mladého zamilovaného chlapce.

"Je mi zima," řekla. "Nebude ti vadit, když se svlíknu?"

Zavrtěl jsem hlavou. Chtěl jsem se taktně otočit, ale ona říkala, že jí nevadí, když se budu koukat, že na ní není co k vidění.


Ale bylo. To bylo podruhé, co jsem na vlastní oči viděl dívku ve spodním prádle (tu první historku někdy odvyprávím), pokud nepočítám očumování dívčích šaten při tělocviku.


Vzpomínám si, jak mi bušilo srdce a jak jsem byl naprosto bez sebe. A zároveň nervózní a zároveň jsem se bál, že to na mě pozná.

Měla na sobě červenou podprsenku a žluté kalhotky. Stála bosá na dřevěné podestě stanu a byla tenkrát neskutečně nádherná.


"Svlíkni se taky, ať ti není zima."

Udělal jsem to.

Stál jsem před ní jen ve spodkách. Těžko říct, jestli jsem ji rajcoval stejně jako ona mě. Nestál mi, za to jsem tenkrát děkoval bohu. Ačkoli dneska vím, že dívky rádi vidí, že muže vzrušují.

Lehli jsme si vedle sebe na vratkou postel a zachumlali se do spacáku. Kdyby nás někdo načapal, nikdo by nám neuvěřil, že jsme tam spolu jen leželi. Nejdřív byla studená, ale potom z ní začalo sálat teplo.

Povídali jsme si a smáli jsme se. Déšť bubnoval do plachty, takže bysme si to tam klidně mohli rozdat a nikdo by nic neslyšel.


Byl to snad ten nejromantičtější zážitek, jaký jsem kdy zažil. Má touha po ní byla nekonečná. Možná jsem ji měl tenkrát nadosah, možná ne. Dnes si trochu myslím, že ano. Ale já nikdy neměl odvahu to zkusit.


Ještě chvíli jsme takhle leželi, ale když přestalo pršet, vytratil jsem se do svého stanu s jasným cílem pro příští dny – dostat do ruky ty žluté kalhotky.


A tady přichází velice zásadní moment. Touha po kalhotkách. Nemyslím si, že jsem fetišista, do dneška si to nemyslím. Ale strašně jsem po těch žlutých kalhotkách zatoužil. Říkal jsem si, aspoň něco.


Můj cíl na příští dny byl jasný. Ale o tom zase až příště.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: 4. Červená a žlutá miky365®pise.cz 26. 04. 2012 - 18:36