6. Poslední táborový den

30. duben 2012 | 08.04 |

Pokud moje příběhy čtete, tak možná víte, že poslední vzpomínky jsou o blonďaté dívce, kterou jsem pojmenoval V a která mi zamotala hlavu na poměrně dlouhou dobu. Začalo to na letním táboře, kdy jsem ji viděl ve spodním prádle, pokusil se jí ukrást kalhotky a ležel jsem s ní pod spacákem.

Na jeden letní tábor se toho stalo až až. Nejhorší pro mě byly tři dny, kdy V ležela v horečkách na ošetřovně a nikdo za ní nemohl. Kdybych ještě toužil po jejích kalhotkách, teď by byla vhodná chvíle. Ale nějak mě na fetišismum přešla chuť. Místo toho jsem noci trávil tak, že jsem potichu masturboval pod spacákem, aby spolubydlící nic neslyšel. A představoval jsem si V. Byly to docela něžné představy, jen čistý sex a mazlení. Žádné praktiky, co jsem vídal v pornu. Byl jsem romanticky založený mladík. Dnes už tomu tak docela není...

Nevím jak, ale ostatní táborníci zjistili, že za V pálím. Jedna vedoucí se mi neustále posmívala "on má rád V, on má rád V" a já to popíral. Nevím proč to lidé popírají. Vždyť takových citů na světě moc není a my je ještě skrýváme a stydíme se za ně.

Nakonec jsem se na ošetřovnu propašoval. Bral jsem to jako úkol, tajnou misi, kterou prostě musím splnit děj se co děj. Ležela tam zachumlaná v dekách a se šátkem kolem krku. Byla roztomilá.

A zase jsme si povídali, než mě načapala právě ta vedoucí, která se mi posmívala a já musel vypadnout. Doufal jsem, že neřekne V o mých citech.

Den na to mi ona vedoucí při cestě k řece oznámila, že o mně mluvila s V a že mi nechce zkazit náladu, ale že to vypadá, že mě Vbere spíš jako kamaráda. Řekl jsem jí, že já ji taky beru jako kamarádku. Nevěřila mi.

Velice mě trápilo, že mi to řekla. Nedělal jsem si velké naděje, ale přece jen, nějakou naději má člověk vždycky. Ta, koneckonců, umírá poslední.

Tábor se pomalu blížil ke konci a V už byla zdravá. Určitě se staly další věci, které by možná stály za zmínku, ale všechny je podtrhuje jedna zásadní.

Dva dny před odjezdem jsem sebral veškerou odvahu a rozhodl se, že udělám první krok. Chycení za ruku, pusu, prostě cokoli. Hlavně aby to nebylo hloupé a trapné.

Vzpomínám si, jak jsem seděl nad táborem a zíral do slunce, nasával jsem atmosféru západu slunce a myslel na V. Že za dva dny zase pojedeme domů a přijde ta každodenní šeď (jsem od přírody optimistický člověk).

Tak jsem se zvedl a sešel do tábora. A místo toho abych něco řekl, zíral jsem na V, jak se baví s ostatníma holkama a klukama. Neodvážil jsem se cokoli říct.

A tak tábor skončil a my odjeli.

Snažil jsem se o to, abychom se viděli co nejčastěji, ale ona neměla moc času, nebo to aspoň tvrdila. Dnes si myslím, že se mi vyhýbala, protože dobře věděla, že ji chci. Možná, kdybych se tenkrát na tom táboře k něčemu odhodlal, mohl jsem si ušetřit trápení. A jí koneckonců taky.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře